Panelová diskuse Česko mluví o ICT ve vzdělávání

Během prvního dne jubilejního ročníku celostátní konference Počítač ve škole se uskutečnila panelová diskuse, na kterou byli pozváni:

  • Michaela Kleňhová (MŠMT)
  • Blanka Kozáková (KVIC Nový Jičín)
  • Bořivoj Brdička (PedF UK Praha)
  • Milan Hausner (ZŠ Lupáčova Praha)
  • Irena Brifordová (Microsoft ČR)

Pro všechny panelisty jsme měli připraveno těchto pět otázek:

  1. MŠMT zapracovává ve svých dokumentech o strategii i v RVP témata s ICT. Na webu www.ceskomluvi.cz se v diskusích kolem tématu "Co by měl žák umět po ukončení 9. ročníku" hovoří hlavně o tzv. měkkých kompetencích, o základních znalostech čtení, psaní počítání. Téměř vůbec není požadována znalost práce s digitálními technologiemi, práce s informacemi či systematický přístup k řešení problémů, algoritmizace apod.
    Čím si to vysvětlujete? Že by dovednosti práce s digitálními technologiemi považovali diskutující za zbytečné?
    Odpovídá: Irena Brifordová a Blanka Kozáková
  2. V materiálu Hlavní směry Strategie vzdělávání 2020 je jedno z plánovaných opatření MŠMT “Propojit výuku ve škole s procesy vzdělávání, které dnes probíhají mimo školu, na internetu a prostřednictvím dalších médií.“
    Jaké konkrétní cíle pro školy a pedagogy navrhujete zapracovat do akčního plánu, aby se toto opatření mohlo naplnit?
    Odpovídá: Michaela Kleňhová a Milan Hausner
  3. Podle poslední výroční zprávy ČŠI za školní rok 2011/2 je vybavenost základních škol digitálními technologiemi nízká (1 PC na 8,1 žáka, přičemž v USA 1 PC na 3 žáky).
    Co doporučujete, aby se situace zlepšila? Jít cestou vybavování škol nebo podporou rodin, aby mohlo každé dítě mít vlastní zařízení a používat ho ve škole i mimo školu?
    Odpovídá: Bořivoj Brdička a Milan Hausner
  4. Ve školách se aktivně zabývá využíváním služeb ICT odhadem 1/5 pedagogů, díky projektům OPVK pak zhruba 60 % pedagogů zpracovalo alespoň několik DUMů. Z fakult vzdělávajících učitele však do škol přichází stále velké množství nových učitelů, kteří jsou však možnostmi využití webu 2.0 ve výuce téměř neposkvrněni.
    Jak lze motivovat stávající pedagogy, když stát a ani VŠ mnoho pro doplnění či rozšíření ICT kompetencí ani stávajících, ani nově připravovaných pedagogů nenabízí?
    Odpovídá: Bořivoj Brdička a Blanka Kozáková

Každý z panelistů odpovídal na vybrané dvě otázky podle výše uvedeného scénáře.

Panelisté měli své odpovědi podloženy prezentacemi.

Zde si je můžete stáhnout a z nich si pak odvodit názory panelistů.

Michaela Kleňhová - Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020

Blanka Kozáková – Systém podpory pedagogů z pohledu krajské vzdělávací organizace

Bořivoj Brdička – Jak by mělo Česko mluvit o budoucnosti

Milan Hausner – Česko mluví o vzdělávání

Irena Brifordová – Schopnosti pro 21. století

 

Kromě pozvaných panelistů byli osloveni všichni hlavní sponzoři, aby se k otázkám vyjádřili.

Jedinou sadu odpovědí jsme dostali od ředitele společnosti BOXED Luděk Heinz. Zde jsou jeho odpovědi.

Otázky pro panelovou diskusi:

  1. MŠMT zapracovává ve svých dokumentech o strategii i v RVP témata s ICT. Na webu www.ceskomluvi.cz se v diskusích kolem tématu "Co by měl žák umět po ukončení 9. ročníku" hovoří hlavně o tzv. měkkých kompetencích, o základních znalostech čtení, psaní počítání. Téměř vůbec není požadována znalost práce s digitálními technologiemi, práce s informacemi či systematický přístup k řešení problémů, algoritmizace apod.
    Čím si to vysvětlujete? Že by dovednosti práce s digitálními technologiemi považovali diskutující za zbytečné?

ODP.: Nebyl bych tak skeptický. Diskutující na webu www.ceskomluvi.cz hovoří ve svých příspěvcích o integrálních bytostech s uměním komunikovat a porozumět si, schopných samostatného myšlení a kritického náhledu… Pravda, nehovoří se zde konkrétně o znalostech práce s digitálními technologiemi. Je to opravdu chyba anebo jenom důsledek toho, že považujeme práci s ICT za samozřejmost? Pravda bude někde uprostřed, ale spíš se domnívám, že práci s digitálními technologiemi považujeme za tak běžnou věc, že diskusi o ní jako o samostatné kompetenci vidíme jako zbytečnou.

 

  1. V materiálu Hlavní směry Strategie vzdělávání 2020 je jedno z plánovaných opatření MŠMT “Propojit výuku ve škole s procesy vzdělávání, které dnes probíhají mimo školu, na internetu a prostřednictvím dalších médií.“
    Jaké konkrétní cíle pro školy a pedagogy navrhujete zapracovat do akčního plánu, aby se toto opatření mohlo naplnit?

ODP.: Jednoznačný cíl, který vnímáme jako klíčový, je systematické, ale zejména kvalitní další vzdělávání pedagogických pracovníků, a to jak po obsahové stránce, tak i po metodické. Nejde totiž jenom o to, naučit pedagoga práci na nových informačních technologiích nebo na nových zařízeních, ale také aby věděl, že procesy vzdělávání mohou probíhat i mimo školu (a že probíhají), a uměl tato procesy propojit s běžným vzděláváním. Je to velmi složitý proces, ale podporu ze strany státu si rozhodně zaslouží.

 

  1. Podle poslední výroční zprávy ČŠI za školní rok 2011/2 je vybavenost základních škol digitálními technologiemi nízká (1 PC na 8,1 žáka, přičemž v USA 1 PC na 3 žáky).
    Co doporučujete, aby se situace zlepšila? Jít cestou vybavování škol nebo podporou rodin, aby mohlo každé dítě mít vlastní zařízení a používat ho ve škole i mimo školu?

ODP.: Jednoznačně správný směr je podpora rodin, resp. žáků, neboť se ukazuje, že některé školy se bohužel stále zavádění ICT do výuky brání. Jedině tak lze očekávat, že se tomuto trendu následně přizpůsobí i škola.

Ostatně, celá řada dnes nabízených technologií spíše podporuje právě tento trend, pojem BYOD se zvolna stává obecně známým termínem. Jako jedna z prvních do tohoto proudu vstoupila i naše společnost, která nabízí řešení iTrida.cz

K tomu je ovšem potřeba dodat, že podporu nadále bude potřebovat i škola, protože rozvoj nových technologií bez možnosti přípravy zaměstnanců je házením hrachu na zeď.

 

  1. Ve školách se aktivně zabývá využíváním služeb ICT odhadem 1/5 pedagogů, díky projektům OPVK pak zhruba 60 % pedagogů zpracovalo alespoň několik DUMů. Z  fakult vzdělávajících učitele však do škol přichází stále velké množství nových učitelů, kteří jsou však možnostmi využití webu 2.0 ve výuce téměř neposkvrněni.
    Jak lze motivovat stávající pedagogy, když stát a ani VŠ mnoho pro doplnění či rozšíření ICT kompetencí ani stávajících, ani nově připravovaných pedagogů nenabízí?

ODP.: Domnívám se, že velký krok byl učiněn realizací projektů EU peníze školám. Škoda jen, že v projektech pro střední školy nemysleli autoři i na oblast dalšího vzdělávání v oblasti ICT. Bylo zajímavé sledovat, kolik středních škol volilo při realizaci vlastního projektu šablonu III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT bez možnosti podpořit tento krok vzděláváním vlastních pedagogů.

Nyní je třeba nechat školám čas, aby si nově pořízené technologie „osahaly“ a zařadily je fyzicky do běžného výchovně vzdělávacího projektu. Pak se teprve uvidí, jak na tom doopravdy jsme. Stávající situace, kdy školy realizují projekty a namísto metodických problémů spíše řeší potíže administrativní typu jak správně pojmenovat soubor, jak správně citovat, aby mi ministerstvo uznalo můj DŮM atd… není zatím reálnému začlenění ICT do výuky nakloněna.

Sama praxe ukáže, že ICT do výuky patří a nově nastupující učitelé z pedagogických fakult vezmou tento fakt za svůj. Situace je taková, že studenti vysokoškoláci běžně IT využívají pro komunikaci mezi sebou a ve výuce je budou používati navzdory samotným fakultám.

 

Luděk Heinz, BOXED s.r.o.

 

3
Vaše hodnocení: Žádné Průměr: 3 (1 hlas)